Japonsko
Zvláštnosti, které Vás v Japonsku mohou překvapit
Cestou se nám podařilo sesbírat několik zajímavostí, které nás překvapily. Jelikož jsme se o nich nikde předem nedočetli, rozhodli jsme se sepsat ty nejzajímavější. Některé fakt stojí za to :))
Asi první věcí, která nás překvapila, bylo to, že když se řekne v Japonsku Sushi, každý si představí kousek rýže a na něm plátek ryby, tedy druh NIGIRI. To je oproti Česku obrovský rozdíl. Sami pouvažujte si co představíte pod pojmem Sushi Vy?
S největší pravděpodobnosti rolky MAKI v mořské řase (vpravo). Když jsme to Ryovi řekli, přišlo mu to vtipné a nechápal to. Vysvětlil jsme mu to ale nedokázali. Napadá mě snad jen to, že Maki vypadá o něco “exotičtěji”. Takže pravé Sushi je NIGIRI (vlevo), nikoli MAKI - pamatujte na to! ;)
Další zvláštností, které jsme nemohli a nechtěli uvěřit, je to, že Japonci říkají zelené barvě “modrá” :-D .. Přišli jsme na to opět u Rya v autě, když jsme stáli na semaforu a já prohlásil “green, let’s go” .. Ryo odvětil “it is BLUE, not green!” a překvapení bylo na světě.
Je to pravděpodobně jen lingvistická hříčka a nepochopení jazykové zvláštnosti. Martina v Tokiu nám to totiž potvrdila s tím, že je to opravdu takhle (a navíc, řekla, že je to normální - což jsme dodnes nepochopili :)) Na barvy v Japonsku tedy bacha! A o tom, že mají všechny dráty elektrického vedení nad zemí (zatímco my je máme bezpečně podzemí) takže to na všech ulicích vypadá přesně tak jak na fotce, snad ani nemusí být řeč.
Veřejné koupelny neboli tradiční japonské lázně … kapitola sama pro sebe. Kdysi nebyly japonské domácnosti vybaveny klasickou koupelnou a tak existovaly veřejné koupelny, kde se mohli místní hezky vydrhnout a párkrát do týdne umýt. I dnes, kdy už všichni koupelnu doma mají, zde ale najdete uctívače tradice, kteří se bezostyšně půlhodiny mydlí na takových malých židličkách, holí všude možně a další půlhodiny sprchují (v sedě) pod proudem teplé vody.
My byli ve starodávných Funaoka Onsen a dvoupatrových Gokō-Yu. Nejlepší na tom vše je, že je tam většinou i sauna a spousta vířivek s různou vodou (někde je voda hnědá, jinde bílá, někde bublá a jinde kope - elektrické nebrat :)). Za vskutku velkorysých cca 80 Kč dostanete do tzv. “public bath” neomezený vstup (můžete se sprchovat jak dlouho chcete) a to se vyplatí! Krása, kéž by něco takového bylo i v ČR.
Další úchvatná věc na Japonsku je to, že tam mají NAPROSTO čisto! A když píšeme naprosto, tak to tak opravdu myslíme. Žádná žvýkačka, nikde ani vajgl (pokud tedy zrovna nejste v té Tokijské čtvrti, kde vládne Yakuza) nebo papírek. Největším paradoxem je, že nikde nemají koše.
Tady v ČR (potažmo v Evropě) ve městě najdete koš téměř na každém rohu. Tam jsme většinou museli papírky a odpadky dlouho muchlat v kapse a vyhodit je až k tomu byla příležitost. Jak takovou čistotu udržují když nemají téměř žádné veřejné koše, nám dodnes zůstalo záhadou.
Hodně zajímavým jevem je také nošení chirurgických roušek. Ano čtete správně, kus bílé látky přes ústa, při jakékoliv příležitosti, za jakéhokoliv počasí. V metru, v obchodě, ve škole.
Jak jsme později zjistili, roušky se nosí ze dvou důvodů. První případ je ten, když máte slabší imunitu, pohybujete se mezi lidmi a bojíte se nákazy. Druhý pak ten, když jste nemocní, potřebujete ven a ze solidarity nechcete nákazu šířit mezi lidi. Dlouho jsme dumali nad tím jak moc funkční to asi může být, ale když to tam nosí tak 30% všech lidí, které venku potkáte, tak na tom asi něco bude ;)
Další anomálií je počítání na prstech. Člověk by neřekl v kolika banálních a normálních věcech se lze lišit. Obecně jsme to už u několika asiatů předtím zažili, ale až v Japonsku jsme tomu přišli na kloub. Tedy ne tak zcela.
Sami si to zkuste. Když začínáte počítat na prstech, jedna, dvě, tři, většinou ukazujete prvně palec, pak ukazováček a prostředník. Pokud tedy nejste japonec (nejspíš i obecně asiat). V tom případě byste začli od ukazováku a číslo dvě byste ukázali prostředníkem. Vzikne Vám tak V jako “victory” nebo “peace” (už víme odkud jsou ty pózy na fotkách :))
Totální chaos ale nastane když počítají do deseti tzn. přidají i druhou ruku. Nevím jestli jsme to jen dostatečně nepochopili, ale začínají odečítat zprava a prvně tedy zavírají malíček (my bychom prvně zavřeli palec).
MHD by zasloužilo samotný post, ale co nás nejvíce zarazilo byly čekací fronty. V metru to nebylo až tak patrné, ale když jsme jednou čekali na autobus, museli jsme se na peróně postavit do asi 5 m dlouhé fronty, ve které stál poslušně člověk za člověkem, žádná tlačenice, žádné předbíhání.
Když už jsme u té dopravy, tak nejde opomenout, to, že se v Japonsku jezdí po levé straně vozovky (stejně jako v Anglii). Jinak je tedy téměř vše, metro, autobusy, vlaky .. když přecházíte přes ulici tak musíte koukat na druhou stranu než jste zvyklí a volant je všude na té špatné straně! Tak nějak jsme věděli, že se vlevo jezdí především v Británii a v bývalých britských koloniích, ale Japonsko? Kdo by to kdy řekl?
